Portrétní fotograf bloguje

 

 

 

První rok s Totzauer portraits

Rozhodl jsem se, že trochu zrekapituluji první rok Totzauer portraits. Nebojte se, COVID nechám víceméně stranou. 

Samotného mě zajímalo, kdy vlastně jsem přišel s myšlenkou spálit za sebou mosty a vytvořit si zbrusu novou značku Totzauer portraits, kde bude všechno jinak :) Nenapadla mě jiná metoda jak to zjistit, než podívat se, kdy jsem si zaregistroval doménu totzauer.eu. A hned přišlo první překvapení. Doménu jsem zaregistroval 24.12.2019. A co jste dělali na Vánoce vy? :)

Dal jsem si tedy vlastně tuhle značku pod stromeček a ikdyž jsem to netušil, tak to byl asi nejkrásnější dárek co jsem dostal. Vzpomínám si na tu první vlnu nadšení a nové energie. Musím vytvořit novou grafiku, nový web, nový koncept, nový a udržitelný ceník. Spousta práce, spousta energie. 

První pokusy s ručně malovaným pozadím. První fiasko při malování pozadí :) Vytváření vlastní apple boxů, které v čechách prostě nejdou koupit. A pak už konečně první focení. Vzal jsem si do ateliéru moje tři pokusné králičice a šel zkoušet. Do teď si pamatuju, že první jsem fotil Jolču. Asi u páté fotky jsem si říkal: "Tak tohle jo, takhle to chci dělat" :) Předtím jsem dlouho nezažil ten pocit, že nechcete skončit, že chcete ještě a ještě a nikdy nepřestat. Úplně mě to nabilo. 

Pak následovala první ostrá klientská focení a já se zamiloval do úplně jiného druhu práce. Najednou trávím s klientem jen na focení 4-5 hodin. Za takovou dobu už se o lidech docela dost dozvíte. A já rád poznávám lidi. Co dělají, co je baví, co je trápí, co plánují, co tvoří. Lidi jsou nekonečně zajímaví.

Potom tenhle rozjetý vlak maličko zbrzdila první vlna Covidu. Nevadí, pár týdnů to vydržíme a pak bude všechno jako dřív. Jak to dopadlo všichni víme. 

V létě jsem musel focení v ateliéru trošičku utlumit kvůli probíhající svatební sezoně, ale i tak jsme několik focení udělali.

Přes léto se mě taky trochu začala zmocňovat panika, jestli jsem udělal dobrý krok. Začali se trochu hromadit poptávky, které jsem odmítl kvůli tomu, že nesouzněli s tím, jak chci k focení jako ke službě přistupovat já. A já už se prostě nechci vracet k 30 minutovým rychlofocením za pár stovek. Začali se také objevovat klienti, kteří mi dávali dost ostře najevo, že s cenou mojí služby rozhodně nesouhlasí. Možná jsem udělal chybu. Možná na to prostě nemám, honilo se mi hlavou.

A pak přišli Jana s Kubou. Já o nich hodně mluvím a píšu, protože to pro mě byl opravdu zásadní okamžik, takže pokud už jste tenhle příběh slyšeli nebo četli, tak se omlouvám, že ho musíte číst znovu :)

Kuba s Janou přišli, že chtějí jednak párové portréty, jednak svoje soukromé portréty a k tomu ještě jako třešnička na dortu oba chtěli business portréty pro svoje podnikání. Takže vlatně něco jako tři focení v jednom. Odfotili jsme co bylo třeba a okráčeli všichni úplně vyřízení do svých domovů.

Následovala prodejní schůzka. Moc jsem nevěděl co očekávat. Nikdy jsem takhle rozsáhlé focení neodevzdával. Fotek bylo tolik, že se ani všechny nevešly do folioboxu :) a tak jsme prezentaci rozdělili na 3 části. Výsledek? Ti dva kromě pár fotek koupili všechno, včetně paspart a dvou folioboxů :)

Trochu se mi klepou kolena, trochu se mi chce brečet, trochu křičet. Na kalkulačce se to snažím všechno sečíst, abych mohl Kubovi oznámit finální částku. Když na mě to číslo na displeji telefonu vyskočilo, udělal se mi knedlík v krku a hlavou mi problesklo, že jim musím dát nějakou slevu. Hned v zápětí mi ale hlavou probleskly všechny moje rozhovory s mojí kamarádkou a mentorkou na téma ceny, self-value atd. Ne! Žádná sleva nebude, proč taky? Takováhle je prostě moje cena. Na tolik si cením svojí práce.

Zhluboka se nadechuju a klepajícím se hlasem oznamuji finální částku. Stala se jedna zajímavá věc. Kuba se bez mrknutí oka jen zeptal, jestli to chci hotově nebo účet. Žádné smlouvání, žádný šok, žádné diskuze o ceně. Aha říkám si, ono to může fungovat. Oni asi opravdu existují lidi, pro které má moje práce a moje služba hodnotu za kterou jsou ochotni zaplatit. Je jen zapotřebí tyhle lidi si najít, vysvětlit jim v čem spočívá moje hodnota a proč by za mojí službu měli platit a ono to funguje. 

Chmury a depky jsou pryč. Mám takovou tu energii, že bych mohl lámat skály. Začínají dokonce chodit další poptávky na focení z doporučení od bývalých klientů, což je ten nejlepší marketing vůbec. A pak to znovu přichází. Tuhle rozjetou parní lokomotivu plnou energie musím na metru zabrzdit. Přichází podzimní vlna a ateliéry se musí znovu zavřít. A tahle situace trvá vlastně do teď. 

Takže teď si zkouším doma nějaké nové věci, konzultuju s Terkou svoje plány, nakupuju šaty do šatníku :) Pomaličku se asi blíží hranice, kdy budu mít v dámském oblečení stejně peněz jako v tom svém :) A hlavně se už nemůžu dočkat, až budeme moct všechny ty ateliéry, kavárny, hospody, divadla a další znovu otevřít, protože mám na papíře tolik věcí co chci zrealizovat, že už z toho mám cukání v oku :)

Takže jaká jsou vlastně největší zjištění a objevy z prvního roku fungování Totzauer portraits? Že dělat něco, co vás nebaví je nejlepší cesta k vyhoření, tak to nedělejte. Že si člověk má stát za svou cenou a hodnotou ikdyž z toho má strach, přináší to svoje ovoce. Že je nutné svoje klienty edukovat o hodnotě vaší služby, o hodnotě vaší, ale i o hodnotě jejich. Že sice každý zboží má svýho kupce, ale ne všechno zboží je pro všechny kupce :) Že na vládu a státní aparát není ani v nejmenším spoleh. A že miluju focení :)

Těším se na Vás všechny. Těším na svoje klienty, minulé i budoucí. Těším se na svoje vizážistky. Těším se na ateliér, na focení, na předávání fotek. Na tohle všechno. Tak už nás sakra otevřete :)

 

--- 

Líbil se vám tenhle článek a nechcete přijít o další? Přihlaste se k odběru novinek. Nebojte se. Žádný spam se nekoná.

ondrej@totzauer.eu | + 420 732 203 443