Portrétní fotograf bloguje

 

 

 

Kde končí fotka a začíná Photoshop

Nikdy nekončící diskuze :) Kde končí míra toho, kdy se fotka vylepšuje a kdy už se začíná "lhát"? Ta hranice je velmi tenká a přitom strašně široká a velká. Pojďme si říct, kde ji mám já ...

Celá tahle věc je dost subjektivní a existuje na ní celá řada názorů. Od zarytých odpůrců Photoshopu po vizuální umělce tipu Martin Stranka. Tady je několik postojů, se kterými jsem se setkal.

Postoj č.1- V pořádku je to, co jde udělat v temné komoře

Divili byste se, co všechno šlo s fotkou dělat už dávno před vynálezem Photoshopou :) Retuše pleti byla běžná věc. Dokonce v temné komoře žil pradědeček dnešního nástroje "zkapalnění", což je ten kouzelný nástroj, který vám ubere 5 Kg na břiše a přidá vám je do prsou :) Jen je to v digitálu všechno o tošku lehčí a o poznání rychlejší. Zastánci tohoto postoje tedy tvdí, že v pořádku je všechno to, co by šlo udělat i s analogovou fotkou. Což je ale upřímně všechno zásadní, co portrétní fotka většinou potřebuje. 

A ještě jedno upřesnění. Všechny tyhle věci o temné komoře mám pouze z doslechu :) V životě jsem v temné komoře nevyvolal ani jednu fotku, natož abych jí tam retušoval. To jen tak pro přesnost :)

Postoj č.2 - Vosková pleť

Tenhle spor jste zaznamenali asi úplně všichni, protože se to řeší neustále dokola. Když se podíváte na titulku nějakého módního časopisu je tam většinou modelka s pletí vyhlazenou jako dětská prdýlka. Jeden tábor křičí, že je to v pořádku, že je to standard. Druhý tábor křičí, že je to nepřirozené a modelky vypadají jako voskové figuríny. To nechám na vkusu každého z vás. Co ale na vkusu nenechám je následující věčný boj mezi fotografy i mezi klienty.

S rozvojem technologií a sociálních sítí je celkem běžné, že si podobnou retuš uděláte filtrem sami v telefonu a je to cajk. Not so fast gringo! On je tady totiž jeden zásadní rozdíl mezi profesionální retuší a filtrem na Instagramu. Ten rozdíl se jmenuje struktura pleti. Kdybyste se totiž na obálku onoho časopisu podívali hooodně z blízka, pořád budete schopni rozpoznat strukturu pleti. Tedy pleť vypadá jako pleť, sice možná neuvěřitelně dokonalá a krásně vyhlazená, ale pleť. Nejde o rozmazanou barevnou plochu tak, jako to dělají filtry, ikdyž jsou čím dál dokonalejší. Filtry totiž v podstatě dělají to, že si zjistí, kde se tak zhruba vyskytuje pokožka a tuto oblast rozmažou například gausovským rozostřením. Tím sice zmizí většina nedokonalostí a pleť vypadá hezky měkce, ale je úplně bez struktury a proto vypadá obličej jako z vosku. 

A teď se dostáváme k mé oblíbené skupině lidí s fotoaparátem. "Retuš musí být jemná, aby fotka pořád působila přirozeně". S tím názorem v zásadě souhlasím. Často, řekl bych možná, že až ve většině případů lze ale tuhle větu přeložit jako "Neumím retušovat, tak radši retuše nedělám a říkám, že fotka má vypadat přirozeně".

Vy se nemusíte bát, protože retuš spolu probíráme na konzultaci před focením. Tam se domluvíme co je pro vás v pořádku, co nechat, co odretušovat atd.

Postoj č.3 - Fotka je médium

Některé fotky jsou skládané z extrémního množství záběrů, upravovány v extrémním množstvím vrstev a vzniká na nich úplně nový svět. Tyhle fotky často vyvolávají davové skandování "Tohle už není fotka, tohle je malování ve Photoshopu". Ačkoliv s tímhle názorem osobně dost nesouhlasím, dlouho jsem nevěděl jak proti tomuto názoru argumentovat. Až jsem jednou viděl besedu s Martinem Strankou. A ten řekl kouzelnou větu "Fotka je médium". Analyzujte si to po svém. 

Další věc je, že za těmito fotkami je ukryto mnohem víc práce, než by se zdálo. Nejde jen o hodiny ve Photoshopu, kde se potom výsledná fotografie dává dohromady. Jde i o samotné focení. Ať už jste Stanislav Petera a 3 dny v kuse fotíte svůj vymyšlený apokaliptický svět, přičemž máte na "place" osazenstvo menšího filmu, nebo ať jste zmiňovaný Martin Stranka a potřebujete ke své vizi otočit historický Jaguar na střechu a k tomu sehnat ledního medvěda :) Svaté naše starosti o tom, jestli mateřské znaménko nechat nebo odretušovat :)

Postoj č.4 - Můj postoj

Osobně jsem někde mezi prvními dvěma postoji. Pokud nejsme domluveni jinak, retušuji věci, které se na fotku dostaly nedopatřením. Ať už jde o stativy, které mi zůstali v záběru, nebo o flíček na vašich kalhotech. Retušuju pleť tam, kde se jí nepovedlo úplně zalíčit, protože ne všechno zalíčíte. U žen od určitého věku váhám nad retuší vrásek, ale to záleží na tom, jak jsme se domluvili na konzultaci. Neretušuju vrásky u mužů, pokud si o to vysloveně neřeknou. Zvýrazňuju co chci aby bylo zvýrazněno, upozadňuju to, na co nechceme zbytečně upozorňovat. Občas uberu nějaké to kilo na rukách (většinou ale kvůli tomu, že jsem udělal chybu při pózování). 

Když nad tím vlatně tak přemýšlím, tak čím jsem starší, tím víc se snažím udělat toho co nejvíc přímo ve fotce, abych toho musel dělat co nejméně ve Photoshopu. Kdo by to byl řekl v době, když jsem dostal svůj první počítač a úplně propadl tomu, co všechno na něm jde dělat :)

 

--- 

Líbil se vám tenhle článek a nechcete přijít o další? Přihlaste se k odběru novinek. Nebojte se. Žádný spam se nekoná.

Tags:

ondrej@totzauer.eu | + 420 732 203 443